Recenze

Škola na kraji města

Škola na kraji městaNepříliš frekventované staré přísloví, že člověk si zvykne i na rakev, nesporně disponuje poněkud morbidním nádechem, ale zákonitě se vybavuje nad rozlehlým románem Jany Maternové-Burčíkové s názvem ŠKOLA NA KRAJI MĚSTA. Autorka na úvod dodává, že prostředí románu je realita, která běží souběžně s námi.

Jedná se o školu, které se čas od času krátkodobě stávají středem pozornosti (většinou v souvislosti se změnami, které převážně vedou k horšímu, akademické zásahy do zažitého systému páchají škody, které jsou později namáhavě odstraňovány), v názvu použité označení na kraji města je spíš symbolická nadsázka. Ve skutečnosti jim valná pozornost věnována není. Někdy jsou pokládány na odkládací zařízení pro žáky i pedagogy. Mají však svébytný kolorit. Citujme další autorčinu charakteristiku: Emoce vsáklé do omítek, zahryznuté do dřeva. Trochu paradoxní je poznání, že se prostředí za dlouhé desetiletí nezměnilo a pokud něco ano, tak k horšímu, školy a školství jako takové ztratily na společenské vážnosti. Částečně se tomu nelze divit, odpovědnost nesou i někteří pedagogové, pedagogové nevedou svoje svěřence ke vzdělanosti, vodí je na demonstrace. V románu se stín pokleslé vážnosti školy mihne spíš jen náznakově. Setrvalost prostředí spočívá ve skutečnosti, že se fyzická a psychická postižení příliš nemění, medicína s nimi dlouhodobě svádí úporný souboj. Nezměnil se ani vztah k práci v daném prostředí, která bývá podceňována, ale mnozí ji záhy opouštějí. Tady se dostáváme od hodnocení společenské závažnosti románu k oblasti literární. V průběhu jednoho školního roku je čtenář seznamován s atmosférou školy a postavami, za nimiž se mi jako člověku, který v něm působil čtyřicet roků, vynořují z paměti konkrétní jména dětí i jejich rodičů. V románu však především probíhá nenápadný přerod hlavní hrdinky, pro níž se profese pozvolna mění v poslání, aniž by získávalo jakoukoli gloriolu. Podtrhuje význam hledání a nalézání morální jistoty a charakteru. Probíhá proměna v mysli, psychice a přístupu k dětem a práci s nimi. Tato stránka získává na přesvědčivosti, v pozadí zůstává soukromí protagonistky, které jakoby tvořilo pouze jednu z kulis příběhu. Vzhledem k zaměření knihy také není podstatné. Výstižně, třebaže přiblížená jen zkratkovitě, působí postava jejího manžela, jakási radniční figurka, typická pro zajisté náročnou činnost, která však v současnosti schopné a charakterní příliš nevábí.

Čtenáři, kteří dávají přednost dobrým humoristickým knihám – nic proti nim – namátkou od Škvoreckého Ze života lepší společnosti, která se stala velice aktuální, přes Švadrlíkovy příběhy třeba až k domáckým úsměvným idylkám Marcelly Marboe, se možná budou Školou na kraji města zpočátku prokousávat dost obtížně, je to poměrně náročné čtení, ale zkusit by to měli. Začali jsme příslovím, skončeme jiným hojně frekventovaným úslovím. Život totiž opravdu není procházka růžovým sadem. Jana Maternová-Burčíková to svým románem potvrzuje. Stejně jako není snadné napsat dobrý román, který má spoustu pozitivních atributů. Autorka dozuje i to.

malé logo OFTIS spol. s r. o., Příkopy 1438, 562 01 Ústí nad Orlicí, IČ 150 28 828 tel.: +420 465 52 10 52, 52 53 22, e-mail: oftis@oftis.cz
firma zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové značka: odd.C, vložka 440